↑ Return to ČASOPIS BUJIN

4

4.Historie – Co je aiki budó?

Historie prastarého bojového umění aiki džutsu je opředena mnoha legendami. Mytologie říká, že již bohové Katori a Kašima vládli uměním řízení energie ki a předali svou dovednost vyvoleným lidem. Legenda hovoří o císaři Seiwa Tenno (vládl 858-876) a jeho synovi Teidžunovi, kterým bylo prý jako prvním odhaleno toto tajemství. Dochované dobové dokumenty však uvádějí jako zakladatele tohoto umění šinra Saburo Minamoto Jošimitsua
( 1056-1127). Byl dědicem bojového umění tegoi rodiny Genži, básníkem, zápasníkem v sumó, hráčem šo a uznávaným vojevůdcem. Je znám jako vynikající bojovník, inovátor, který mnoho času trávil tím, že propracovával staré bojové metody a vyvíjel nové na základě vlastních poznatků z boje a studia anatomie. Zkoumal těla padlých válečníků přímo na bojišti a hledal tak cestu k maximální účinnosti technik. žil na hradě Saburo Daita v Oe (území šiga). Během válek Gossanen no Eki (1083 – 1087) byl jmenován správcem provincie Kai. Jeden z jeho potomků Jošikijo se usadil ve vesnici Takeda a následně přijal její jméno. Tak vznikl proslulý rod Takeda, jehož historie je spojována s bojovým uměním aiki džutsu. Celý soubor válečnických znalostí byl nazýván Takeda no heiho. Původní název bojového umění aiki džutsu byl aiki in ho jo (in a jo je japonský výraz pro čínské jin a jang), ai – znamená soulad a ki je označení pro energii. Z posloupnosti v předávání tohoto umění vznikla tradice, která byla pečlivě utajována. Vyučování byli jen pečlivě vybraní adepti, kteří se zavázali mlčenlivostí. Sláva rodu rostla až do konce vlády daimjó Takedy Honurobu „šingen“ (1521-1573), který byl úkladně zavražděn a tak vznikla spousta problémů ve vedení klanu. Ještě za svého života požádal Takeda Honurobu svého synovce Takedu Konitsugua aby se přestěhoval do oblasti Aizu (území Fukušima) a to hlavně proto, aby zajistil ochranu klanu před nájezdy Tokugawů a Odů. Konitsuge to učinil, ale až v roce 1574. Klan Takeda byl v roce 1575 poražen v bitvě u Nagašino. Následně spáchal syn Takedy Honurobua jménem Takeda Katsujori seppuku. Invaze do oblasti Kai zapříčinila likvidaci armády Takedů a ti, co žili v oblasti Aizu tak byli takřka jedinými, kdo mohli zachovat rodové umění. Vznikl tak nový klan Takedů, který přejal jméno podle oblasti, ve které žili (Aizu). Vůdci klanu Aizu, jménem Moriui Ašino, bylo Takedou Kunitsuguem navrženo, aby byli jeho nejlepší válečníci vycvičeni v bojovém umění Takedů. To se také stalo a umění tak bylo znovu předáno. Někteří znalci tohoto bojového umění se také usídlili v klášterech a rozvíjeli tam své dovednosti. V té době vznikl název daito rjú aiki džutsu (škola velkého východu). Hlavním centrem výuky se stalo dódžó Nišinkan. V roce 1643 se vůdcem klanu Aizu stal Hašina Masamori. Prosadil se jako poradce rodiny Tokugawů a vyvíjel speciální směr bojového umění, taktiky a organizace se zaměřením na obranu paláce (ošikiuči). Vrchní představitelé rodu byly pověřeni výcvikem osobních strážců šóguna.
Do výcviku válečníků se díky Hašina Masamorimu vložilo také ono ha ito rjú ken džutsu. Obě bojová umění tak tvořila základ výchovy bojovníků a celistvý výukový systém. Jak členové staré rodiny Takeda, tak jejich příbuzní z Aizu, byli vychováváni k mlčenlivosti a bojové umění bylo i nadále ochraňováno jako rodinný klenot. Člen rodiny Takeda jménem Takeda Soemon (1758-1853) předal svoje umění synovi Takedovi Sokičimu a také Saigo Tanamovi z rodiny Aizu. Takeda Sokiči se stal slavným sumotori, ale nebyl prohlášen hlavním pokračovatelem daito rjú. Saigo Tanamo (1829-1905) byl vůdcem a stal se proto také velkým správcem celého klanu (ó karo) a hlavním pokračovatelem tradice. Klan Takeda byl mnohokrát roztříštěn, jak díky bojům se znepřátelenými rody tak svazky s členy jiných rodin. Takedové byli znovu poraženi v roce 1868 v bitvě u širakawaguči. Klan byl skoro zničen a většina následníků umění daito rjú byla zabita nebo spáchala seppuku. Saigo Tanamo však přežil a hledal svého nástupce. Skrýval se pod jménem Hošina Genši a zastával funkci velekněze na hradě Tokugawů v Nikko. Jako prvního nástupce si vybral chlapce, který se jmenoval šida širo (1866-1922). Ten byl zasvěcován do umění po dobu několika let, ale v roce 1883 se setkal s Džigoro Kanem (zakladatelem kodokanu), zanechal daito rjú a věnoval se studiu džúdó. Nakonec však zanechal i studia kodokan džúdó a některé prameny uvádějí, že se stal velkým mistrem lukostřelby – kjúdó. Druhým, koho si Saigo Tanamo vybral jako následovníka, byl Sokaku Takeda (1859-1943), druhý syn Takedy Sokičiho. Ten se narodil 10.října 1859 v sídle Takedů v Oike v oblasti Aizu a již od raného mládí byl trénován svým otcem v technikách aiki džutsu, ken džutsu, sumo a bo džutsu. Studoval také ono ha ito rjú u mistra Toby šibuja v dódžó Jokikan. V roce 1873 cestoval se svým otcem do dodžo Sakakibari Kenkičiho, kde měl příležitost praktikovat džikišinkage rjú. Zde měl také vyjimečnou možnost studovat s mnoha vynikajícími mistry, kteří byli členy speciální školy Kobušo. Tato škola existovala pod patronací Tokugawského šogunátu a byla určena výhradně pro lidi z nejvyšších společenských kruhů. Díky tomu si postupně osvojil také techniky šurikenu, džo a umění kopí hozoin rjú. Po celý svůj život hledal Sokaku Takeda příležitost učit se různým bojovým umění. Cestoval po celém Japonsku a testoval svoje dovednosti. V roce 1875 se setkal se Saigo Tanamem. Ten v té době působil jako duchovní a Sokaku jej navštívil proto, aby od něj získal instrukce o vstupu do kněžského řádu. Nakonec se Sokaku nestal knězem, ale žákem ošikiuči. Tanamo jej zasvětil do tajemství tohoto umění a inspiroval k hlubšímu duchovnímu životu. Sokaku Takeda byl od dětství veden k duchovnosti a tak prolínal svůj trénink bojových umění s navštěvováním kněží. Čas od času praktikoval také asketický trénink na posvátných místech, jako je hora Futara v Nikko nebo Haguro v Dewa.V době rebélií Takamori Saiga proti jednotkám nové vlády Medži, byl Sokaku Takeda odhodlán bojovat proti zrušení samurajského stavu a zachování původních pravidel, ale neměl příležitost se dostat na místa bojů včas. Možná právě proto se nakonec stal průkopníkem a propagátorem samurajského bojového umění Takedů a vykonával velmi intenzivní instruktážní činnost. Za svůj život měl několik tisíc žáků a tak se proslavil jako choku no so (oživitel daito rjú). Byl prvním mistrem daito rjú, který učil své žáky bez ohledu na příslušnost ke klanu a začal používat pro své umění označení aiki džú džutsu. Sokaku Takeda učil techniky daito rjú také svého třetího syna Tokimune Takedu (1916-1993), který se po jeho smrti 25.dubna 1859 stává jeho následovníkem. Tokimune Takeda se narodil 7.října 1916 v šimojubetsu na ostrově Hokkaido. Byl trénován svým otcem v bojových uměních a často jej doprovázel jako asistent na cestách. Po druhé světové válce pracoval jako detektiv. Později se stal členem a následně také ředitelem společnosti Yamada Fisheries. V roce 1954 založil centrum daito rjú s názvem Daitokan dodžo ve městě Abaširi na severním pobřeží Hokkaido. V roce 1976 se rozhodl cestovat po Japonsku a věnovat se výuce daito rjú a proto odchází z Yamada Fisheries. Výuku směřuje k široké veřejnosti a pořádá proto mnoho otevřených seminářů, ukázek a veřejných přednášek. V roce 1981 se účastní jako zástupce daito rjú velké veřejné demonstrace tradičních bojových umění, na které představuje kompletní program rjú. Na jeho popud jsou zveřejněny dříve utajované techniky a taktiky. Daito rjú se tak stává více známým a vznikají další dodžo. 2.prosince 1993 Tokimune Takeda umírá a to bez toho, aniž by oficiálně určil svého nástupce. V září 1994 je ustanoven komunitou zástupců hlavních japonských dodžo nový představitel tradice daito rjú instruktor Katsujuki Kondo. Ten se narodil se v roce 1945 a nejprve studoval daito rjú pod dohledem jednoho z žáků Sokaku Takedy jménem Tsunedžiro Hosonoa. Od roku 1961 byl v kontaktu s Tokimune Takedou a v květnu 1988 mu byl udělen menkyo kaiden. Není však jediným zmocněným instruktorem a tak není sám, kdo se dnes prezentuje jako hlavní reprezentant bojového umění klanu Takedů. Vzniklo několik odnoží daito rjú, které založily jak žáci Tokimune Takedy, tak jeho otce Sokaku Takedy. Mezi nejznámější patří Rjuho Okujama – hakko rjú, Kodo Horikawa – kodokai, Minoru Močizuki – joseikan, Saigo Okamoto – roppokai, Gozo šioda – jošinkan, Takuma Hisa – takumakai samozřejmě také Morihei Uješiba zakladatel aikidó.
Poslední z výše zmíněných je jistě nejpopulárnějším, protože dokázal své umění rozšířit ve velké míře do celého světa a to jak vlastním přičiněním tak prostřednictvím svých ambiciózních žáků.
Morihei Uješiba (1883-1969) se narodil 14.prosince 1883 v Tanabe (prefektura Wakajama). Bojovým uměním se začal věnovat na popud svého otce a to nejprve tenšin šinjo rjú džú džutsu, ale později také šinkage rjú ken džutsu, kito rjú džú džutsu, jagjú rjú džú džutsu, go-ha jagjú šingan rjú džú džutsu a kodokan džúdó. Studium daito rjú se začal zabývat až v roce 1915 u Sokaku Takedy, v době kdy, pobýval na Hokkaido. Cvičil u něj s přestávkami do roku 1922, kdy od něj získal mekjo kaiden. Krátký čas se věnoval výuce daito rjú , ale po čase začal vytvářet vlastní, novou koncepci výuky.
Jeho cítění bylo hodně ovlivněno duchovními aspekty a tak postupně odstraňoval bojové prvky z původního stylu. Založil několik dodžo a jedno z hlavních v Tokjó pak předal v roce 1942 svému synovi Kišomaru Uješibovi (1921-1999). Tato škola je dodnes řízena jeho synem Moriteru Uješibou (narozen 2.dubna 1959). Na sklonku svého života odešel Morihei Uješiba do vesnice Iwama a věnovat se tam studiu a rozvoji aikido. Těsně před svou smrtí předal iwamské dodžo (ibaraki dodžó) svému žákovi Morihiro Saitovi (1928-2002) a ten jej pak opatroval až do své smrti. Aikidó se díky aktivitám Moriheie Uješiby rozšířilo po celém Japonsku a díky jeho synovi a dalším žákům pak do celého světa. Díky popularitě aikidó vzrostl také zájem o původní daito rjú a tak je i aiki džú džutsu dnes velmi známé bojové umění, kterému se věnují tísíce lidí na celém světě. Existuje mnoho různých škol a stylů, které více či méně rozvíjejí umění, které vzniklo v samurajské komunitě proslulého rodu Takedů. Bojová umění založená na ovládání energie ki (aiki džutsu, aiki džú džutsu, aikidó, takemusu aiki atd.) souhrnně nazýváme aiki budó (cesta bojového umění v souladu s energií ki). Ve světě se můžeme setkat s různými interpretacemi bojového umění aiki, školami a mistry, kteří propojili své poznatky z aiki džú džutsu a aikidó. Aiki budó se vyučuje po celém světě pod dohledem různých více či méně známých učitelů.

Autor : Martin Procházka