↑ Return to ČASOPIS BUJIN

10

10.Budo: otazníky kolem Zančin budó

Bojová umění existují tisíce let. Z posloupnosti v předávání z učitele na žáka vznikly po celém světě tradice, které navazují na zakladatelovo učení.Ten sestavil styl v dané době na základě vlastních zkušeností. Ať je tradice měřena na tisíciletí, století nebo desetiletí, je vždy patrný vývoj stylu ve vztahu k novým reprezentantům posloupné linie. Úpravy technik a metodických postupů vyplývají ze změn okolností.času a místa ,ve kterých je daný směr vyučován. Specializace, která je patrná u mnoha tradičních stylů, vyplývá z tělesných a intelektuálních dispozic zakladatele a z podmínek, které v době vzniku platily. Co však bylo efektivní před 300 lety, nemusí být aplikovatelné v současnosti. Co bylo účinné pro zakladatele, nemusí být poplatné pro jeho následovníky. Co vyhovovalo v rámci etických pravidel starých bojovníků, nemusí být přijatelné dodnes. Vzhledem k těmto okolnostem mnoho reprezentantů různých stylů bojových umění čas od času aktualizuje repertoár technik v rámci vlastní školy a snaží se tak zachovat efektivitu stylu. Po čase se však adaptace znovu stává méně poplatnou, protože čas plyne dál a charakter útoku se mění spolu s lidmi, kteří jej realizují.

V čem je tedy problém?
Odpověď není při hlubším prozkoumání problematiky až tak obtížná. Jde o to ,že se bojová umění předávají skoro výhradně formou modelových situací. Modelovou situací rozumějme přesně daný charakter útoku a přesně daný charakter obrany. Přestože úder je pořád úderem a páka i po 100 letech pákou, je útok v různých stylech odlišný, a tak při změně taktiky ve vedení boje je technika obtížně prosaditelná (dobře je to dnes vidět např. u ultimátních zápasů atd). Styl je však v podstatě jen věcí naprogramování naší mysli, a tak opustíme-li tuto striktní doktrínu, otevírá se nám nezměrný prostor. Zančin budó je bojovým uměním, ve kterém se právě z těchto důvodů učíme překročit hranice stylů.

Co se mění s postupem času z hlediska vedení boje?
Do konce minulého století byla situace odlišná. V Japonsku se cvičila hlavně japonská bojová umění,v Thajsku zase thajská a v Evropě zase evropská. Ovlivnění okolními zeměmi bylo patrné, ale nikdy ne tolik jako v současnosti. S rozvojem dopravy a velké migrace lidí po celém světě se stalo to, že se různé směry ovlivněné národními tradicemi promísily se zkušenostmi lidí z jiných zemí. Nestalo se tak jen částečně, ale ve velké míře a do bojových umění pronikla jakási „globalizace“. Je to vývoj , který se dal čekat a nikdo na tom už nic nezmění.
V současnosti je bez problémů možné například v kterémkoli větším evropském městě studovat čínské, japonské, vietnamské nebo třeba brazilské bojové umění a nikoho už to nepřekvapuje. V tomto ohledu bylo 20.století revolučním z hlediska vývoje a propojení bojových stylů. Vedení boje v různých zemích bylo v minulosti ovlivněno mnoha faktory. Mezi hlavní patří způsob odívání, forma výzbroje, intelektuální vývojový stupeň a společenské klima. Ať už si to připustíme nebo ne v japonské hakamě (samurajská kalhotová suknice) se špatně kope, v Koreji před 800 lety nepoužívaly automatické pistole a v Brazílii nesměli otroci cvičit jakékoli bojové umění atd. Toto jsou jen příklady vlivů, které ovlivnily charakter bojových umění v dané době a místě svého vzniku. Dnes je však situace jiná .
Má-li být bojové umění i nadále plně efektivní z hlediska boje a metodicky srozumitelné pro většinu zájemců z hlediska individuality každého jednotlivce, mělo by být vyučováno novým způsobem přizpůsobeným této situaci. O tuto cestu se snažíme v Zančin budó.

Na jakých základech tedy stojí Zančin budó?
Nácvikové metody jsou neutrální z hlediska vstupů do technik. Vstupy, které se nacvičují samostatně, reflektují různé principy vedení boje. Zkušební řád pro technické stupně obsahuje všechny důležité základní metody. Průpravná cvičení rozvíjejí cit a kreativitu v jednání a myšlení bojovníka. V přípravě se realizují studijní volné boje pro rozvoj vnímání stále se měnící situace. Cvičební program akceptuje také tyčové, sečné a řezné zbraně. Každý člověk má možnost po zvládnutí všech žákovských stupňů hledat vlastní pojetí bojového umění. Stanovené nácvikové formy umožňují systematické předávání celého výukového programu jednotnou a srozumitelnou formou. Pro rozvoj intelektu a morální způsobilosti je vyžadována od žáků znalost etikety, etiky a historie.

Existují už takové výukové systémy?
Několik jednotlivců, kteří si tuto teorii uvědomili, se již pokusilo sestavit výukové programy, které se přibližují tomuto cíli. Ve většině případů se však nepodařilo tento projekt zrealizovat v plné míře, a tak je důležité na této myšlence i nadále pracovat. Úspěšnost je podmíněna mnoha vlivy. Jedním z nich je ochota lidí odpoutat se od dogmat souvisejících s tradicionalistickým přístupem. Další věc je samotná realizace projektu a schopnost prosadit myšlenku mezi žáky a učitele bojových umění. Je to nelehký úkol, ale výsledek může mít nadčasový význam a hodnotu pro celé generace učitelů bojových umění.

Jakou úlohu zde hraje laická a odborná veřejnost?
Míra rozšíření projektu závisí na nové generaci žáků a učitelů. Odborná veřejnost zde nehraje až tak velký význam, jak by se zdálo, protože šance odpoutat se od letité praxe v odlišném pojetí praxe bojových umění je stejně tak malá jako možnost změnit náboženské vyznání u oddaně věřících. Vnímaví, pokročilí a hledající adepti dokáží rozpoznat smysl a podstatu projektu, ale je to nesnadné. Snaha hledat nové techniky nebo styly je v současnosti v podstatě bezpředmětná. Všude na světě mají lidé dvě ruce a dvě nohy, jen přístup k výuce a metodice je odlišný. Mnoho učitelů hlásá svobodu vyznání, volnost v interpretaci a komplexnost bojového umění, ale realizace této ideje trochu zaostává. Není to dané jen charakterem učitelů nebo snad touhou úmyslně někoho poškodit, ale volbou metody převodu teorie do praxe. Toto je hlavní bod, ve kterém někdy dochází k pochybení.

Co obsahuje projekt Zančin budó z technického hlediska?
Úhozy, kopy, páčení, škrcení, sevření a porazy. Techniky s tyčí, mečem a nožem. Poutací a odváděcí techniky. Pády na měkkém i tvrdém povrchu, úhyby a cvičení pro rozvoj správného držení těla. Techniky blokování a to včetně cvičení s více útočníky najednou. Mimopostojový boj. Cvičení pro rozvoj koordinace a speciální systém vedení volných bojů.

Jak se cvičí základní techniky?
Vše v jednom neutrálním postoji a podle stejných metodických základů. Intenzita postupně narůstá s přibývajícími zkušenostmi a kvalitou provádění metody. Techniky se zbraněmi principem odrážejí podstatu technik beze zbraně, a tak napomáhají hlubšímu porozumění celku, který je pak kompaktní. Aplikace sebeobranných technik jsou krátké, bolestivé a plně eliminující útočnou akci. Techniky jsou prováděny v krátkých mobilních postojích a je vyžadována intenzivní koncentrace na nácvik a správné držení těla. Obecně je základním konceptem umění poddajnosti, a tak je kladen důraz na minimální využití síly a maximální využití přizpůsobivosti a technické dovednosti. Studijní metody rozvíjejí důležité vlastnosti bojovníka a umožňují mu důkladně si osvojit důležité technické metody a principy.

Co teorie při výuce?
Součástí studia je výuka práva a historie. Každý adept je školen v těchto směrech na pravidelných seminářích a přezkušován v rámci zkoušek na stupně vyspělosti. Instruktoři mají vlastní školení rozšířené o metodiku, pedagogiku a psychologii.

Připravil : Martin Procházka